Čestmír Huňát: Muzikant, který má rád hudbu, přitom na žádný nástroj nehraje

Čest­mír Huňát se nar­o­dil v roce 1950 v Praze. Byl vel­mi ovlivněn 60. lety a jak sám říká: „V době toho obrovského uvol­nění jsme byli ve věku, kdy toho člověk pobírá nejvíc“. Výz­nam­nou součástí jeho dět­ství byla muzi­ka. Jako malý se snažil si nějaký ten hudeb­ní nástroj osvo­jit, ale neměl k tomu ani cit, ani vytr­val­ost. To však nez­na­me­na­lo, že by se hud­by vzdal, ba naopak – naučil se ji milo­vat ještě víc.

Čest­mír chodil na zák­lad­ní školu na Hanspaulce, ale tu musel přerušit, jelikož jeho otec s matk­ou vyces­to­vali do Barmy a v Praze se o něj neměl kdo starat. A taky zde na krátký čas nas­toupil na školu. Později v Praze nas­toupil na gym­náz­iu „Vel­varská, později Leni­no­va, dnes Evrop­ská“, mez­itím se v tuto dobu na Václavském náměstí upálil Jan Palach, jako každého stu­den­ta se to dotk­lo i samot­ného Čest­míra. Hod­ně tuto trag­ick­ou událost proží­val, Janu Pala­chovi šel i na pohřeb. Po matu­ritě, této hrůzné události a režimu, co v Praze panoval, se rozhodl odjet do Holand­s­ka na brigá­du. Do Prahy se vrátil, jelikož byl při­jatý na ČVUT se zaměřením na staveb­nictví. To ho nakonec přived­lo do Metro­pro­jek­tu, kde už pra­co­v­al Vladimír Kouřil, který byl už v té době člen Jaz­zové sekce. A právě díky němu se v
Jaz­zové sek­ci od poloviny sed­mdesátých let začal angažo­vat také Čest­mír Huňát.


Hud­ba jako zločin
Nejdříve se stal jako aktivista Jaz­zové sekce, později jako člen jejího výboru, což ho v roce 1986 přived­lo na pár měsíců do vězení. A proč vlast­ně? Jelikož byla Jaz­zová sekce pro tehde­jší režim tzv. trnem v oku, jak sám říká Čest­mír Huňát. To, co sekce vydá­vala, nepodléha­lo tehde­jší cen­zuře a svým způ­sobem ji i obcháze­lo. Díky tomu začaly násled­né prohlíd­ky, sle­dování, což doš­lo až k soud­ní­mu pro­ce­su aktivistů Jaz­zové sekce.

Orga­ni­zace, jež v 70. a 80. letech sehrála důleži­tou úlo­hu ve for­mování české alter­na­tivní hudeb­ní scény. Čest­mír byl jeden z pěti odsouzených (spolu s ním Karel Srp, Vladimír Kouřil, Jos­ka Skalník a Tomáš Křivánek):

„Všech­no to stočili na eko­nom­ick­ou kauzu – para­graf 118, nedo­v­olené pod­nikání. Za kaž­dou cenu se snažili, aby to neby­lo bráno jako pol­i­tická záleži­tost. Původ­ně tam lítaly nějaké mil­iony za neodve­dené daně; nakonec to skonči­lo na při­b­ližně třiceti šesti tisících, které jsme rein­vesto­vali do toho, co jsme dělali. I soud­ce Sti­bořík v závěrečné řeči uvedl, že naše čin­nost byla v pod­statě užitečná, ako­rát neby­la v souladu se zvykem.“

Ces­ta za svo­bodou
Čest­mír Huňát strávil ve vězení půl roku. Byl jed­ním ze dvou odsouzených, zbytek aktivistů dosta­lo pouze pod­mínku. Po návratu mu syn Marek zahrál Anděla od Kar­la Kry­la. Sám na ten­to – pro něj nepop­satel­ný moment – vel­mi rád vzpomíná. Po návratu se vrátil k čin­nos­ti pro Jaz­zovou sek­ci, snažili se o zareg­istro­vání jako občan­ské sdružení, komu­ni­stický režim však reg­is­traci neu­možnil a byl tak vyví­jený nát­lak. Pro Čest­míra to byla napřík­lad spolupráce s StB, kter­ou však odmítl podep­sat. Díky tomu se však dočkal spousty pom­luv, právě ze strany StB, a bohužel něk­teří Čest­mírovi spolupra­cov­ní­ci těm­to křivým pom­lu­vám uvěřili. Jaz­zová sekce se snaži­la pra­co­v­at vše­mi možný­mi způ­so­by, napřík­lad orga­ni­zo­vali kon­cer­ty i mimo Prahu, nebo spolupra­co­v­ali s divadlem Husa na provázku.

Slad­ké vítězství Doba, kdy Uni­jazz mohl konečně slav­it vítězství, nasta­la v listopadu 1989, poté, kdy se Čest­mír Huňát zúčast­nil demon­strace na Alber­tově a pochodu na Národ­ní tří­du, kde byl také surově zmlá­cen. „Dostal jsem naklá­dačku a skončil s ruk­ou v sádře.“ Komu­ni­stický režim se však v násle­du­jících týd­nech zhroutil a byl uveře­jněný sez­nam členů StB. Jed­iné jméno Jaz­zové
sekce, jenž se zde nacháze­lo bylo jméno Kar­la Šípa. Díky tomu mohl Uni­jazz začít nor­mál­ně fungovat.

Foto ČTK.

V součas­né době pracu­je Čest­mír Huňát stále pro Uni­jazz, kdy zastává funkci předsedy a kdy zde kaž­doročně pořá­da­jí dva fes­ti­valy, týka­jící se alter­na­tivní a exper­i­men­tál­ní hud­by u nás.

Fes­ti­valy nesou název Boskovice – fes­ti­val pro židovsk­ou čtvrť a Fes­ti­val Alter­na­ti­va.

„Dodnes se snažíme zata­ho­vat do orga­ni­zování našich akcí lidi, kteří nej­sou pro­fe­sioná­ly v daném oboru, ale mohou se při nich něco naučit.“ Uni­jazz se snaží přivádět k muz­ice a tím mys­lí takovou, která není slyšet z rádia či televize.

Za všech­ny své zás­luhy týka­jící se kul­tu­ry ohled­ně Jaz­zové sekce, dostal Čest­mír Huňát ocenění Revolver Revue. Byla mu uděle­na 24. červ­na 2009, dále cena min­is­ter­st­va kul­tu­ry za rok 2021. 

Zdro­je:

– BEZR, Ondřej. Pětad­vacet: (rozhovory s český­mi muzikan­ty). Brno: Petrov, 2004. s. 232.
ISBN 80–7227-208‑X.

– KOUŘIL, Vladimír. Jaz­zová sekce v čase a nečase: 1971–1987. Pra­ha: Torst, 1999. ISBN
80–7215-095–2.

– DRDA, Adam. Úřed­ník alter­na­tivy. Revolver revue. Pra­ha: Nezávis­lé tiskové středisko,
2015, č. 99. s. 9 — 17. ISSN 1210–2881a

Ke kurzům přibyla i nová ikonka kurzů od Aničky Vokounové :

Napsat komentář