Čestmír Huňát se narodil v roce 1950 v Praze. Byl velmi ovlivněn 60. lety a jak sám říká: „V době toho obrovského uvolnění jsme byli ve věku, kdy toho člověk pobírá nejvíc“. Významnou součástí jeho dětství byla muzika. Jako malý se snažil si nějaký ten hudební nástroj osvojit, ale neměl k tomu ani cit, ani vytrvalost. To však neznamenalo, že by se hudby vzdal, ba naopak – naučil se ji milovat ještě víc.
Čestmír chodil na základní školu na Hanspaulce, ale tu musel přerušit, jelikož jeho otec s matkou vycestovali do Barmy a v Praze se o něj neměl kdo starat. A taky zde na krátký čas nastoupil na školu. Později v Praze nastoupil na gymnáziu „Velvarská, později Leninova, dnes Evropská“, mezitím se v tuto dobu na Václavském náměstí upálil Jan Palach, jako každého studenta se to dotklo i samotného Čestmíra. Hodně tuto tragickou událost prožíval, Janu Palachovi šel i na pohřeb. Po maturitě, této hrůzné události a režimu, co v Praze panoval, se rozhodl odjet do Holandska na brigádu. Do Prahy se vrátil, jelikož byl přijatý na ČVUT se zaměřením na stavebnictví. To ho nakonec přivedlo do Metroprojektu, kde už pracoval Vladimír Kouřil, který byl už v té době člen Jazzové sekce. A právě díky němu se v
Jazzové sekci od poloviny sedmdesátých let začal angažovat také Čestmír Huňát.
Hudba jako zločin
Nejdříve se stal jako aktivista Jazzové sekce, později jako člen jejího výboru, což ho v roce 1986 přivedlo na pár měsíců do vězení. A proč vlastně? Jelikož byla Jazzová sekce pro tehdejší režim tzv. trnem v oku, jak sám říká Čestmír Huňát. To, co sekce vydávala, nepodléhalo tehdejší cenzuře a svým způsobem ji i obcházelo. Díky tomu začaly následné prohlídky, sledování, což došlo až k soudnímu procesu aktivistů Jazzové sekce.
Organizace, jež v 70. a 80. letech sehrála důležitou úlohu ve formování české alternativní hudební scény. Čestmír byl jeden z pěti odsouzených (spolu s ním Karel Srp, Vladimír Kouřil, Joska Skalník a Tomáš Křivánek):
„Všechno to stočili na ekonomickou kauzu – paragraf 118, nedovolené podnikání. Za každou cenu se snažili, aby to nebylo bráno jako politická záležitost. Původně tam lítaly nějaké miliony za neodvedené daně; nakonec to skončilo na přibližně třiceti šesti tisících, které jsme reinvestovali do toho, co jsme dělali. I soudce Stibořík v závěrečné řeči uvedl, že naše činnost byla v podstatě užitečná, akorát nebyla v souladu se zvykem.“
Cesta za svobodou
Čestmír Huňát strávil ve vězení půl roku. Byl jedním ze dvou odsouzených, zbytek aktivistů dostalo pouze podmínku. Po návratu mu syn Marek zahrál Anděla od Karla Kryla. Sám na tento – pro něj nepopsatelný moment – velmi rád vzpomíná. Po návratu se vrátil k činnosti pro Jazzovou sekci, snažili se o zaregistrování jako občanské sdružení, komunistický režim však registraci neumožnil a byl tak vyvíjený nátlak. Pro Čestmíra to byla například spolupráce s StB, kterou však odmítl podepsat. Díky tomu se však dočkal spousty pomluv, právě ze strany StB, a bohužel někteří Čestmírovi spolupracovníci těmto křivým pomluvám uvěřili. Jazzová sekce se snažila pracovat všemi možnými způsoby, například organizovali koncerty i mimo Prahu, nebo spolupracovali s divadlem Husa na provázku.
Sladké vítězství Doba, kdy Unijazz mohl konečně slavit vítězství, nastala v listopadu 1989, poté, kdy se Čestmír Huňát zúčastnil demonstrace na Albertově a pochodu na Národní třídu, kde byl také surově zmlácen. „Dostal jsem nakládačku a skončil s rukou v sádře.“ Komunistický režim se však v následujících týdnech zhroutil a byl uveřejněný seznam členů StB. Jediné jméno Jazzové
sekce, jenž se zde nacházelo bylo jméno Karla Šípa. Díky tomu mohl Unijazz začít normálně fungovat.
V současné době pracuje Čestmír Huňát stále pro Unijazz, kdy zastává funkci předsedy a kdy zde každoročně pořádají dva festivaly, týkající se alternativní a experimentální hudby u nás.
Festivaly nesou název Boskovice – festival pro židovskou čtvrť a Festival Alternativa.
„Dodnes se snažíme zatahovat do organizování našich akcí lidi, kteří nejsou profesionály v daném oboru, ale mohou se při nich něco naučit.“ Unijazz se snaží přivádět k muzice a tím myslí takovou, která není slyšet z rádia či televize.
Za všechny své zásluhy týkající se kultury ohledně Jazzové sekce, dostal Čestmír Huňát ocenění Revolver Revue. Byla mu udělena 24. června 2009, dále cena ministerstva kultury za rok 2021.
Zdroje:
– BEZR, Ondřej. Pětadvacet: (rozhovory s českými muzikanty). Brno: Petrov, 2004. s. 232.
ISBN 80–7227-208‑X.
– KOUŘIL, Vladimír. Jazzová sekce v čase a nečase: 1971–1987. Praha: Torst, 1999. ISBN
80–7215-095–2.
– DRDA, Adam. Úředník alternativy. Revolver revue. Praha: Nezávislé tiskové středisko,
2015, č. 99. s. 9 — 17. ISSN 1210–2881a
