Ochotnická představení fungovala na Břevnově již od roku 1909. Jednou ze scén, kde se sehrávalo ochotnické divadlo, bylo Dělnické divadlo, jež založil v roce 1910 jeho předseda Jan Kantora. Díky příspěvkům členů tohoto amatérského divadla se vybralo dostatek financí na to, aby mohly být pořízeny kulisy s dekoracemi firmy F. Petránka a dále použity i rekvizity dělnického divadla v Třeboni.
Získání peněžního obnosu mělo za následek možnost postavení jeviště, kde se následně odehrála první hra s názvem Psohlavci. Ta měla premiéru vždy jednou za 14 dní. Spolu s jinými organizacemi a kulturními institucemi pořádalo divadlo drobná vystoupení, besedy, recitace či satirické scénky. Úkolem aktivistů a funkcionářů bylo zajištění plynulého chodu divadla, proto se začalo vybírat zápisné a pravidelný měsíční příspěvek. Peníze sloužily k vytvoření propagačních materiálů, textů jednotlivých her a vstupních lístků.
V roce 1911 bylo k amatérskému divadlu zapsáno kolem 109 lidí, kteří se následně staly součástí DDOČ (Svazu dělnických divadelních ochotníků československých). Do roku 1914 odehráno přes 100 divadelních her domácích autorů jakými byli: J. K. Tyl, bratři Mrštíkové, K. Světlá, S. Čech, V. Dyk, ale i zahraničních, například W. Shakespeara nebo V. Huga. Pořádaly se zde plesy, dětská představení, zahradní slavnosti nebo silvestrovské pořady. Sezóna se zahajovala vždy v září a končila 30. dubna.
Roku 1920 projevili členové divadla snahu o postavení důstojné budovy, bohužel se tomu tak nikdy nestalo. V dalším roce se dělnické divadlo zapsalo pod Ústřední řadu družstev a připojilo se tak ke straně KSČ. Jelikož cenzura nepovolovala sovětské hry a vystupování některých českých autorů, vytvářeli se propagační skupiny, mnohdy s improvizací. Postupně začali vystupovat i na Slavnostech Rudého práva v Modřanech, Krči a v okolních vesnicích. Zúčastnili se dokonce proletářské revue v Lucerně a
jejich programem se staly ideje komunistického hnutí.
Po zákazu KSČ roku 1938 začalo divadlo hrát pod Družstvem DDB (Dělnické divadlo Břevnov). Jelikož soubor tvořili z větší části členové KSČ, byli zatčeni nebo se přestěhovali. Do roku 1942 se uskutečnilo pouze představení Strakonický dudák a funkce byla na tři roky přerušena. V r. 1945 je soubor opět obnoven a hrají se představení jako Všichni moji synové (A. Miller), Parta brusiče Karhana (V. Káňa) nebo Šest zamilovaných (A. N. Arbuzov). O pět let později se divadlo účastnilo soutěže ochotnických divadel, zahrálo několik představení, například A kdo je víc (V. Jelínek), Ruští lidé (K. M. Simonov) a Milion trápení (V. P. Katajev). Následně byla činnost Dělnického divadla Břevnov ukončena.