Dělnické divadlo na Břevnově: rekvizity z Třeboně a lidská ochota sama

Ochot­nická před­stavení fun­go­vala na Břevnově již od roku 1909. Jed­nou ze scén, kde se sehrá­va­lo ochot­nické divad­lo, bylo Děl­nické divad­lo, jež založil v roce 1910 jeho předse­da Jan Kan­to­ra. Díky příspěvkům členů toho­to amatérského divad­la se vybralo dostatek financí na to, aby mohly být pořízeny kulisy s deko­race­mi firmy F. Petrán­ka a dále použi­ty i rekviz­ity děl­nick­ého divad­la v Tře­boni.

Získání peněžního obno­su mělo za následek možnost postavení jeviště, kde se násled­ně odehrála první hra s názvem Psohlav­ci. Ta měla pre­miéru vždy jed­nou za 14 dní. Spolu s jiný­mi orga­ni­za­ce­mi a kul­turní­mi insti­tuce­mi pořá­da­lo divad­lo drob­ná vys­toupení, besedy, recitace či satir­ické scénky. Úkolem aktivistů a funkcionářů bylo zajištění plynulého chodu divad­la, pro­to se zača­lo vybírat zápis­né a pravidel­ný měsíční příspěvek. Peníze slouži­ly k vytvoření propa­gačních mater­iálů, tex­tů jed­notlivých her a vstup­ních lístků.

V roce 1911 bylo k amatérské­mu divad­lu zap­sáno kolem 109 lidí, kteří se násled­ně staly součástí DDOČ (Svazu děl­nick­ých divadel­ních ochot­níků českosloven­ských). Do roku 1914 odehráno přes 100 divadel­ních her domácích autorů jaký­mi byli: J. K. Tyl, bratři Mrštíkové, K. Světlá, S. Čech, V. Dyk, ale i zahraničních, napřík­lad W. Shake­speara nebo V. Huga. Pořá­daly se zde plesy, dět­ská před­stavení, zahrad­ní slavnos­ti nebo sil­ve­stro­vské pořady. Sezó­na se zaha­jo­vala vždy v září a konči­la 30. dubna.

Roku 1920 pro­jevili člen­ové divad­la snahu o postavení důs­to­jné budovy, bohužel se tomu tak nikdy nesta­lo. V dalším roce se děl­nické divad­lo zap­sa­lo pod Ústřed­ní řadu družstev a připo­ji­lo se tak ke straně KSČ. Jelikož cen­zu­ra nepo­volo­vala sovět­ské hry a vys­tupování něk­terých českých autorů, vytvářeli se propa­gační skupiny, mno­hdy s improviza­cí. Pos­tup­ně začali vys­tupo­vat i na Slavnos­tech Rudého prá­va v Mod­řanech, Krči a v okol­ních ves­nicích. Zúčast­nili se dokonce pro­letářské revue v Lucerně a
jejich pro­gramem se staly ide­je komu­ni­stick­ého hnutí.

Po zákazu KSČ roku 1938 zača­lo divad­lo hrát pod Družstvem DDB (Děl­nické divad­lo Břevnov). Jelikož sou­bor tvořili z větší části člen­ové KSČ, byli zatčeni nebo se přestěho­vali. Do roku 1942 se uskutečni­lo pouze před­stavení Strakon­ický dudák a funkce byla na tři roky přeruše­na. V r. 1945 je sou­bor opět obnoven a hra­jí se před­stavení jako Všich­ni moji syn­ové (A. Miller), Par­ta brusiče Karhana (V. Káňa) nebo Šest zamilo­vaných (A. N. Arbu­zov). O pět let později se divad­lo účast­ni­lo soutěže ochot­nick­ých divadel, zahrá­lo něko­lik před­stavení, napřík­lad A kdo je víc (V. Jelínek), Ruští lidé (K. M. Simonov) a Mil­ion trápení (V. P. Kata­jev). Násled­ně byla čin­nost Děl­nick­ého divad­la Břevnov ukončena.

Napsat komentář