Po stopách básníků z břevnovského hřbitova

Procházíte se rádi po hřbitovech? Pročítáte neznámá jmé­na? Co vás při nich napadá? Pojďte se spolu s námi pro­jít po náhrobcích bás­níků, kteří odpočí­va­jí na břevnovském hřbitově. Slo­va, po kterých se při procházce poohlížíme, nemusí být vytesá­na pří­mo do kamene, stačí se začíst do sbírky a najít verš, který prom­lou­vá sám o sobě. Epitaf bás­ní­ka.
Kteří bás­ní­ci jimi v pří­padě břevnovského hřbito­va jsou? 

Anastáz Opasek (1913–1999)
Narozen ve Víd­ni jako Jan Opasek, vyrůstal v Kolíně, absolvo­val novi­ciát v břevnovském benedik­tin­ském řádu, pokřtěn násled­ně jménem Anastáz; stu­doval v Římě, v roce 1947 byl zvolen opatem a vysvě­cen; v roce 1949 zatčen a obv­iněn ze špi­onáže, ve vykon­struo­vaném pro­ce­su odsouzen na doživ­otí, v roce 1961 amnestován, živ­il se jako zed­ník a sklad­ník; v roce 1968 emi­groval do Rak­ous­ka, usadil se v bavorském klášteře Rohr; v exilu vychází něko­lik Opaskových bás­nick­ých sbírek; v roce 1990 se vrací a znovu se ujímá opatské funkce; v roce 1993 byl klášter povýšen na arciopat­ství, Opasek se zde stal prvním arciopatem, zemřel v roce 1999.

Petr Kabeš (1941–2005)
Narozen v Par­du­bicích, vys­tu­doval VŠE, pub­liku­je od šedesátých let časopisecky, od roku 1966 redigo­v­al měsíčník Seši­ty pro mladou lit­er­atu­ru; živ­il se jako plavčík, výčep­ní, noční hlí­dač, pozorova­tel počasí na hoře Milešov­ka; v samizda­tové edi­ci Petlice mu vyš­lo něko­lik bás­nick­ých sbírek, přis­pí­val články do samizda­tových peri­odik a sborníků; po pod­pisu Char­ty 77 byl prop­uštěn, až do rev­oluce pracu­je jako staveb­ní děl­ník a noční hlí­dač; po roce 1989 píše již na vol­né noze, v invalid­ním důchodu, redigu­je ret­ro­spek­tivní vydání svého díla v nakla­da­tel­ství Atlantis; zemřel v roce 2005. 

Vladimíra Čerep­ková (1946–2013)
Narozena v Praze, mat­ka pocházela z Rus­ka, bás­níř­ka proži­la nešťast­né dět­ství, od roku 1956 žila v dět­ském domově a záchyt­ných domovech, odkud čas­to utíkala, po něko­li­ka pokusech o sebevraž­du byla hos­pi­tal­i­zová­na na psy­chi­a­trii; časopisecky pub­liko­vala bás­ně: měla blízko k beat­nick­é­mu proudu v poezii, patři­la ke kmen­ovým autorům poet­ické kavárny Vio­la; v roce 1968 emi­grovala do Fran­cie, živi­la se psaním a pomoc­ný­mi prace­mi; zemřela v roce 2013 v Normandii.

Karel Kryl (1944–1994)
Narozen v Kroměříži, proslav­i­la jej píseň Bratříčku, zavírej vrát­ka, bezprostřed­ně reagu­jící na invazi v roce 1968, jeho pís­ně se posléze staly pop­ulární­mi; v roce 1969 emi­groval a žil v Německu, další desky mu vycháze­ly v exilu, spolupra­co­v­al s redakcí Svo­bod­né Evropy, psal bás­ně; po rev­olu­ci žil stří­davě v Německu a v Čechách, kri­t­icky se vyjadřo­val k politice a společen­ské­mu vývo­ji; v roce 1994 náh­le zemřel, pohřbí­val jej výše zmíněný Anastáz Opasek. 

Ivan Diviš (1924–1999)
Narozen v Praze, jako stu­dent zatčen gestapem a krátce vězněn, poté zaměst­nán v knihku­pectví, v děl­nick­ých pro­fesích, později redak­torem v nakla­da­tel­ství Mladá fronta, v šedesátých letech mu vychází něko­lik bás­nick­ých sbírek, kon­ver­tu­je ke katolictví; v roce 1968 odešel do exilu v Německu, kde pracu­je pro rádio Svo­bod­ná Evropa, pub­liku­je v exilových nakla­da­tel­stvích a samizda­tově; v roce 1997 přesídlil z Mni­cho­va zpět do Čech, zemřel v roce 1999.

Josef Topol (1935–2015)
Narozen v Poříčí nad Sáza­vou, pra­co­v­al jako kni­hovník a později jako lek­tor v diva­dle E. F. Buri­ana, stu­doval DAMU; pub­liku­je bás­ně, píše divadel­ní hry (Konec maso­pus­tu) a autorské komen­táře k nim; spoluza­ložil Divad­lo za bra­nou, půso­bil zde jako režisér, v roce 1972 bylo divad­lo zrušeno; po pod­pisu Char­ty 77 se živ­il jako staveb­ní děl­ník, později byl v invalid­ním důchodu; zemřel v roce 2015.

Sigis­mund Bouš­ka (1867–1942)
Narozen v Příbra­mi jako Lud­vík Bouš­ka, v roce 1885 založil s další­mi katolicky zaměřený­mi literá­ty almanach Pod jed­ním pra­porem, kde byl před­staven pro­gram skupiny Katolická mod­er­na; pub­liko­val bás­ně a překla­dy v časopise Nový živ­ot; v roce 1887 vstoupil do břevnovského benedik­tin­ského kláštera a při­jal jméno Sigis­mund; později půso­bil jako kněz v Bezděkově a v Počaplech u Terezí­na, zemřel v roce 1942.

Napsat komentář