Procházíte se rádi po hřbitovech? Pročítáte neznámá jména? Co vás při nich napadá? Pojďte se spolu s námi projít po náhrobcích básníků, kteří odpočívají na břevnovském hřbitově. Slova, po kterých se při procházce poohlížíme, nemusí být vytesána přímo do kamene, stačí se začíst do sbírky a najít verš, který promlouvá sám o sobě. Epitaf básníka.
Kteří básníci jimi v případě břevnovského hřbitova jsou?
Anastáz Opasek (1913–1999)
Narozen ve Vídni jako Jan Opasek, vyrůstal v Kolíně, absolvoval noviciát v břevnovském benediktinském řádu, pokřtěn následně jménem Anastáz; studoval v Římě, v roce 1947 byl zvolen opatem a vysvěcen; v roce 1949 zatčen a obviněn ze špionáže, ve vykonstruovaném procesu odsouzen na doživotí, v roce 1961 amnestován, živil se jako zedník a skladník; v roce 1968 emigroval do Rakouska, usadil se v bavorském klášteře Rohr; v exilu vychází několik Opaskových básnických sbírek; v roce 1990 se vrací a znovu se ujímá opatské funkce; v roce 1993 byl klášter povýšen na arciopatství, Opasek se zde stal prvním arciopatem, zemřel v roce 1999.
Petr Kabeš (1941–2005)
Narozen v Pardubicích, vystudoval VŠE, publikuje od šedesátých let časopisecky, od roku 1966 redigoval měsíčník Sešity pro mladou literaturu; živil se jako plavčík, výčepní, noční hlídač, pozorovatel počasí na hoře Milešovka; v samizdatové edici Petlice mu vyšlo několik básnických sbírek, přispíval články do samizdatových periodik a sborníků; po podpisu Charty 77 byl propuštěn, až do revoluce pracuje jako stavební dělník a noční hlídač; po roce 1989 píše již na volné noze, v invalidním důchodu, rediguje retrospektivní vydání svého díla v nakladatelství Atlantis; zemřel v roce 2005.
Vladimíra Čerepková (1946–2013)
Narozena v Praze, matka pocházela z Ruska, básnířka prožila nešťastné dětství, od roku 1956 žila v dětském domově a záchytných domovech, odkud často utíkala, po několika pokusech o sebevraždu byla hospitalizována na psychiatrii; časopisecky publikovala básně: měla blízko k beatnickému proudu v poezii, patřila ke kmenovým autorům poetické kavárny Viola; v roce 1968 emigrovala do Francie, živila se psaním a pomocnými pracemi; zemřela v roce 2013 v Normandii.
Karel Kryl (1944–1994)
Narozen v Kroměříži, proslavila jej píseň Bratříčku, zavírej vrátka, bezprostředně reagující na invazi v roce 1968, jeho písně se posléze staly populárními; v roce 1969 emigroval a žil v Německu, další desky mu vycházely v exilu, spolupracoval s redakcí Svobodné Evropy, psal básně; po revoluci žil střídavě v Německu a v Čechách, kriticky se vyjadřoval k politice a společenskému vývoji; v roce 1994 náhle zemřel, pohřbíval jej výše zmíněný Anastáz Opasek.
Ivan Diviš (1924–1999)
Narozen v Praze, jako student zatčen gestapem a krátce vězněn, poté zaměstnán v knihkupectví, v dělnických profesích, později redaktorem v nakladatelství Mladá fronta, v šedesátých letech mu vychází několik básnických sbírek, konvertuje ke katolictví; v roce 1968 odešel do exilu v Německu, kde pracuje pro rádio Svobodná Evropa, publikuje v exilových nakladatelstvích a samizdatově; v roce 1997 přesídlil z Mnichova zpět do Čech, zemřel v roce 1999.
Josef Topol (1935–2015)
Narozen v Poříčí nad Sázavou, pracoval jako knihovník a později jako lektor v divadle E. F. Buriana, studoval DAMU; publikuje básně, píše divadelní hry (Konec masopustu) a autorské komentáře k nim; spoluzaložil Divadlo za branou, působil zde jako režisér, v roce 1972 bylo divadlo zrušeno; po podpisu Charty 77 se živil jako stavební dělník, později byl v invalidním důchodu; zemřel v roce 2015.
Sigismund Bouška (1867–1942)
Narozen v Příbrami jako Ludvík Bouška, v roce 1885 založil s dalšími katolicky zaměřenými literáty almanach Pod jedním praporem, kde byl představen program skupiny Katolická moderna; publikoval básně a překlady v časopise Nový život; v roce 1887 vstoupil do břevnovského benediktinského kláštera a přijal jméno Sigismund; později působil jako kněz v Bezděkově a v Počaplech u Terezína, zemřel v roce 1942.